Re: ach jo

Tohle všechno, co tu píšeš si uvědomuju víc než dostatečně. Už dneska to tak je, že malá,když má nějaký problém, tak řekne, že chce zpátky k mamince (ale přesto je moc hodná a stává se to jen málo). A chtěla také bych zdůraznit, že nám nejde o materiální komfort. Jde o základní věci, jako mít co jíst,chodit čistá, chodit pravidelně k lékaři (neteř má naprosto zkažené zuby) a podobně. Naše děti nejsou rozmazlované zbytečnostmi, věci si musí zasloužit.Kromě toho neteř žije v neustálé lži (např. na dotaz proč nechodí do školy, řekla mojí mamince , že tam nechodí proto, že paní učitelka smrdí a nenosí kalhotky!!), tak jaký pak člověk z ní v tomhle prostředí může vyrůstat? A mít dítě jako obranu, že mi nikdo nemůže nic udělat, protože mám dítě, to mě točí naprosto nepředstavitelně.. ( to je bohužel současný postoj mojí sestry)

Naivně si v koutku duše říkám, že v okamžiku,kdy se o celou situaci začne zajímat sociálka a sestra to zjistí, tak se pokusí něco dělat. Je to (snad) jediná instituce, ze které má ještě trochu vítr...