Achjo..

Jako byste popisovala situaci u nás doma. Zažili jsme něco podobného, trvalo to několik let a totálně nám to zničilo život. Začínáme se teprve teď, po mnoha letech, vzpamatovátat.
U nás šlo o syna mého muže z prvního manželství. Jeho maminka odešla do USA, když bylo klukovi asi 14 let, utajila místo svého pobytu a o syna zcela ztratila zájem. Podrobnosti nebudu popisovat, začalo to krádežema doma, vyhazovem ze školy, odsouzením za rvačku.. Manžel se to snažil řešit, zanechal svojí práce a dělal vše pro záchranu syna.
Dnes víme, že jediným řešením by bývalo, kdyby ho nechal už tehdy vykoupat ve svých malérech a nezodpovědnosti. Jenže který rodič to dokáže a nepokusí se udělat vše, aby syna zachránil??
Situace nakonec dopadla i na náš vztah, v době, kdy problémy vrcholily, jsme se rozešli, ještě ke všemu jsem čekala zrovna dvojčata, měla hodně rizikové těhotenství..
Vše se začalo zklidňovat,až když se manžel dokonale oprostil od jakohokoli citového vztahu k synovi. Nyní je mu už úplně ukradený, nezáleží mu na něm.
Kéž se jednou klidu dočkáte i vy, jen nespoléhejte, že se sestra změní! Hodně sil přeji!