:-(

ahojky,tak vam musim napsat smutnou udalost ze vcerejska.byli jsme se vsichni ctyri projit,syn porad neco na me mluvil.najednou manzel povida,ze by jsme to meli s tou cestinou brzdit.ze uz je to na nej moc.ze by jsme spolu meli cesky mluvit jen kdyz jsme sami (a propo sami: syn chodi do skolky,je tam asi do 13h,dvakrat tydne do 15h),pak prijde domu.jsem stale ve styku s nemcema,takze pojem "sama" je opravdu velmi malo).no kazdopadne vysvetlete to diteti hned.vecer uz jsem to nevydrzela a rozbrecela se.manzel jen ke me pristoupil a zeptal se co se stalo.tak jsem mu rekla,ze to na me bylo nejak moc.chci kazdemu vyhovet,jak manzelovi tak i me rodine,ale nejak to nezvladam.do toho jeste syn,zavrel dvere do kuchyne,a rekl,maminko tata je v obyvaku,muzes mluvit cesky.no strasny.citim se hrozne.ja dokazu pochopit jak se manzel citi,protoze syn toho ted hodne namluvi strasne moc a on si pripada jako paty kolo u vozu.tak nevim.