Re: Konec pohodového spánku

Jančo,jedna věc je jistý režim a pravidelnost, která dítěti vyhovuje, druhá věc ho nechat malé mimino, které nemá ponětí o čase, samotné v postýlce brečet... ty snad víš, zda nemá nějakou úzkost či strach? Vás vážně překvapuje, že po 9 měsících nepřetržité blízkosti,chce a potřebuje dítě blízkost i po narození? A nejen po 3 hodinách na příděl?
Já netvrdím, že nemají děti spát v postýlkách. Ale měly by tam být s důvěrou, že kdykoliv přijdu. Ne neřvat proto, že prostě rezignovaly a už vědí, že na matku se dá spolehnout jen v jídle a přebalování. Ze s možnými strachy či jen prostým pocitem, že se chtějí přitulit, musí zůstat samy... věřím,že tento pocit se později projeví. To zklamání základní důvěry.
Tenhle "boj" prostě nemůžete vyhrát. To dítě si přitáhne pozornost... třeba pozdější nemocí.

Takže já jsem pro, naučit dítě usínat samo,až je na to zralé. Vybudovat v něm důvěru. Ne rezignaci.