Re: Konec pohodového spánku

To si jen na sebe upleteš bič...
Ach jo...

Nesouhlasím s tím, kdaždé dítě je jiné. Jsem proti lámání dětí. Syna jsme museli uspávat v šátku na míči do 10 měsíců. Pak najednou SAMO OD SEBE začalo jít usínání v posteli v naší. V roce začalo jít SAMO OD SEBE BEZ NĚJAKÉHO UČENÍ ČI VYŘVÁVÁNÍ začalo jít usínání v postýlce, když jsme mu četli pohádku (ok, v roce, ale na něho zabíralo "umluvit ho do spánku"). Uspávání nám od mala trvávalo tak 30-40 minut, ale dítě pak spalo klidně bez problémů celou noc, nebudilo se.

Dcera od mala spí ve své postýlce, nepotřebovala usínání v náručí, nespala s námi v posteli, preferovala postýlku... Při stejné výchově, stejném přístupu. Momentálně usíná ve své postýlce s držením za ručičku, trvá to tak 10 minut od položení do postýlky /několikerého, páč ona si furt stoupá, i když už má skoro zavřený oči - jak nahmátne rukou šprušli, jde nahoru /.

Takže zakladatelko, já bych ti poradila, abys POSLOUCHALA SVOJE SRDCE a ne rady POZOR ROZMAZLÍŠ SI HO A ZAVAŘÍŠ SI DO BUDOUCNA. Opak totiž může být pravdou, lámáním a vyřvávacím terorem mu můžeš zadělat na psychické bloky, které můžou dělat problémy až do dospělosti a kdoví, jestli se je někdy podaří v terapii odstranit. Vidím to na terapiích s dospělými klienty, že většina potíží dospělých má bohužel základ v ranném dětství a s tímto na paměti bychom měli přistupovat ke svým dětem... HOWGH.