Re: Konec pohodového spánku

Souhlasím s tím, že děti mají spoustu věcí daných... Syna jsem neučila usínat u prsu, vždy jsem se ho snažila ukládat do postýlky bdělého, a dlouhou dobu to krásně fungovalo. Jenže jak byl starší a rozumnější, tak mi u toho prsu prostě usnul,sám usnout nechtěl, a co jsem měla dělat. Zkrátka to asi momentálně potřebuje. Když vidím, že je spokojený a věří mi, nemám s tím problém, nepřekáží mi to a holt se mu musím malinko přizpůsobit. Na druhou stranu je celý den velice hodný a klidný, je spokojený a já taky. Ani na mě nevisí, můžu ho svěřit i babičkám či tetám.
Někteří mi, když se narodil, tvrdili, ať ho neučím spat jen v klidu, ale ať si zvyká na ruch... Zpočátku to šlo, jenže čím je dítě vnímavější, tím víc se dá rozrušit podněty, takže pokud chci, aby spal, musí být prostě klid. A tomu jsem ho taky neučila.
Vážně jsou to pověry. Každé dítě potřebuje něco jiného, nelze jim to úplně nadiktovat, člověk musí vyjít z toho, co má doma