Re: Láska a nenávist

Myslím, že motat do lásky emoce je chyba. Ty emoční vlny, ta zamilovanost, to je dobrý tak asi jako startér - rozběhne to motor, ale pokud ne, tak na startér daleko nedojedeš, vybiješ si akorát baterku

Láska se "neobjevuje" a "necítí", na lásce se pracuje. Láska je vůle a práce pro druhého člověka. Je to rozhodnutí, ne pocit.

Myslím, že ony opovrhované sňatky z rozumu měly tu velkou výhodu, že aspoň lidé nebyli krmeni romantickými nesmysly o "ideálních párech", o "hledání toho pravého" apod. Prostě věděli, že když se budou snažit a budou mít trochu štěstí navrch, časem se do toho druhého třeba i zamilují anebo s ním aspoň prožijí relativně spokojený život.

Což je dle mého mnohem přesnější pohled na to, co je láska, a navíc to dává lidem naději: mohu svoje štěstí sám ovlivnit. Nemusím s hrůzou čekat na ráno, kdy se probudím a zjistím, že k tomu druhému "už nic necítím" a podobné nesmysly. Prostě v tom případě přičtu své negativní pocity pravděpodobnější variantě, že jsem se večer přežral a v noci špatně vyspal, a nemusím hned panikařit a pobíhat po světě, hledaje novou "pravou lásku"...

Asi nejlepší rada, kterou jsem kdy do manželství dostal, zněla: "Nečekej, že právě tvoje manželství bude ideální. Proč by mělo být?" Nečekám - a už víc než 11 let jsem skoro denně mile překvapen.