zamilovanost

asi kazdej si pod ZAMILOVANOSTI predstavuje neco jinyho. Pro mne je to sympatie a pritazilovost, rozumem temer nevysvetlitelna, na druhem polu od antipatie. Zamilovat si muzu nejen lidi, ale i mista, mesta, kultury, jazyky, narody, nejakou činnost. Za sebe to mam tak, ze bez ni to nejde.

Mnohokrat jsem zkousela zit, pracovat a bydlet s nekym nebo v prostredi, ktere jsem si na prvni pohled nezamilovala, bylo mi bud lhostejne, nebo spis nesympaticke a rikala jsem si, ze to neva, ale po case jsem byla naprosto vyprahla.

Zamilovanost je pro mne emoce, kterou muzu dycky alespon v urcite mire znovu vyvolat a pocitit a ktera me udrzi, i kdyz uz jsem unavena a otravena a vyhorela. Kdybych v takovych chvilich byla s nekym nebo nekde, kde je mi nesympatycno, a kde se na lasce musi PRACOVAT, tak to uz by na mne bylo moc.

Zrovna vcera jsem sla unavena z prace po moste pres reku a zase uz jako po tolikate jsem si rikala, jak ja miluju tohle mesto, byla to laska na prvni pohled a vzdycky me to postavi na nohy.