Re: Láska a nenávist

Možná ne. Ale ať to beru z jaké chci strany, jsem spokojená. Možná ne konstantně šťastná (ovšem kdo je, vyjma idiotů?), ale rozhodně spokojená. Nic to nemění na tom, že muž mého srdce je někdy na zabití. Já sama jsem nejspíš taky často na zabití. Emoce jsou po třech (nebo chcete-li čtrnácti, dle úhlu pohledu) konstantní, protože léta, která jsem ho nenáviděla jsou srovnatelná s těmi, kdy ho miluju - viz Catullus. Očekávání byla minimální a proto byla překročena. Neměnila bych. On mi ten hajzlík za to všechno stojí. A myslím si, že to je asi to nejvíc, čeho může člověk dosáhnout - být v očích druhého člověka nenahraditelný, jediný a jedinečný, milovaný a bezvýhradně akceptovaný. Dává to pocit bezpečí. Třeba to ani neví, ale potřebuje to jako málokdo jinej.