Re: ano

Poslední dva odstavce spojit dokážu.
V civilizované společnosti je snad samozřejmé, rozlišovat mezi práce schopným jedincem a člověkem jakýmkoliv způsobem handicapovaným. Z toho taky plyne určitá forma solidarity společnosti.
Poslední odstavec - to je krásná idea, která předpokládá, že alespoň jeden z partnerů přináší mzdu minimálně ve výší té průměrné a druhý přispívá alespoň něčím. Pak lze myslet na budoucnost, jinak je realita taková, že příjem rodiny z velké části spolyká bydlení a energie, něco málo zůstane na další potřeby a dejme tomu na nějaký malý přepych v podobě dovolené, kultury apod.
Kdybychom bydlení, plození a rození dětí odložili na dobu, kdy budeme dostaečně zabezpečeni, patrně si ten luxus budeme moci dovolit - nu ti velmi prosperující tak okolo 40cítky, ostatní ještě později - kdo by byl ochoten na takovou dobu odkládat život?
Ti, kdo si můžou dovolit popsané bez toho, co jsem uvedla - tedy bohatí dědici, výherci sportky a lidé se skutečně mimořádně vysokými příjmy jsou, řekla bych, statisticky bezvýznamní a v téhle zemi se budou sčítat na desítky, možná stovky.