Re: Mluvíte kamarádkám do výchovy dětí?

Jo jo, malá je hrozně neposedná a tudíž i hrozně nepozorná, těžko se soustředí, musím ji mít hodně pod kontrolou,ale občas se stane byl to moment a byla v silnici, mohla mít tak 1,5 ještě to vůbec nemohla chápat. A když ji chci něco cíleně naučit tak vzdoruje, musím na ni oklikou a udělat z toho hru,jakmile řeknu,počkej já ti ukážu jak to máš dělat,tak je konec. Otočí hlavu a nechce. Takže i venku to je buď formou hry - že ona nás učí kdy je možné přejít silnici a nebo je to pod hrozbou - nebudeš ukázněná - nedojdeme na hřiště. A hlavně důslednost. Což se mi ve všech případech tak úplně nedaří

Kamarádkám jinak do ničeho nekecám. Jen té jedné jsem si teda jednou dovolila říct, to už opravdu bylo na hranici. A je fakt,že se stýkáme minimálně,protože je evidentní,že výchovu nezvládá, pomoci ji není (i rodiče ji mnohokrát upozorňovali - např. za malým běhala s jídlem, on si prostě nesedl ke snídani,k obědu, ona šla vždy za ním s talířkem a krmila ho a on u toho třeba běhal na zahradě ) A mě je strašně nepříjemné s nimi být,protože ten malej si dělá naprosto co chce, ona pořád za ním za zadkem a já jemu taky,aby nám nerozflákal další hračku. Navíc když od nás odchází vždycky si musí od nás něco odnést. Ona mu nemůže říct,že to nejde aby z každé návštěvy odcházel s nějakou naší hračkou, ona na mě žebrá ať mu něco půjčím aby neřval a nevztekal se. Jenže pak nám tu hračku buď vůbec nevrátí nebo vrátí rozbitou. Posledně jsem jí teda už řekla,že ať se nezlobí,ale že už je to velkej kluk na to abychom mu dávali hračky a pak se báli,jestli ji dostaneme zpět.