taky jsem zapřemýšlela a nenapadá mě žádné řešení. Férové by bylo říct vše na rovinu, ale i když mám pusu pěkně prořízlou, nedovedu si to představit... Nejpohodlnější je nechat to vyšumět do ztracena, třeba si najde jinou oběť

.
Co se týče detailů, jako uklízení hraček, tam nevidím problém, že když se zvedají k odchodu, tak prostě příjdu do pokojíčku a řeknu, že kamarádi už jdou domů, tak je čas uklízet hračky tak, aby bylo zřejmé, že se to týká všech.
Já se přiznám, že tohle od návštěv nevyžaduji, mám ale 4letého syna, takže tam by to asi moc efekt nemělo.
Stejně tak nepříjemná témata k debatě. Když něco takového nadhodím, tak dávám druhé straně prostor se vyjádřit, tak s tím musím počítat. Pokud je mi nějaké téma nepříjemné, rovnou řeknu, že se o tom nechci bavit.
Všem našim známým jsme řekli, že v případě, že na nás nemají čas nebo náladu, mají to rovnou říct. Taky se mi někdy stane, že toho mám plné kecky a nechce se mi jít ani tam, kde se jindy moc těším. Tak to řekni rovnou, že dnes chceš být sama doma a jsme v poho, já to chápu. Co mi vadí ze všeho nejvíc, jsou blbé a průhledné výmluvy. Hned poznám, že je to jinak a uráží mě, že si o mně dotyčný myslí, že jsem tak blbá, že to neprokouknu.
Já jsem pro upřímnost. Někdy to možná není příjemné, ale to asi jen proto, že jsme z běžného života vesměs zvyklí na mazání medu kolem pusy...