Re: Co dělat s

Na vtěrnou kamarádku radu nemám. Já jsem takový ksicht, že na mě se takové moc nelepí a nebo to prostě umím dát dobře najevo.

Ale vztah mužovi podřízení a moji přáletlé. To jsem si v novém bydlišti zažila. Manžel tady byl jedním s budovatelu fabriky a tak naši známí byli zpočátku jen jeho podřízení a na začátku jich bylo dost. Každý večer akce, srandičky a dobrý. Jak se začalo přiostřovat a vyrábět a manžel začal tlačit na pilu, měli jsme jich méně a pak zbyli jen takový ti naskakovači a pochlebovači, možná se vám zdám trapná, ale měla jsem z nich takový pocit. A zbyla mi z nich jedna manželka mužova podřízeného, je fajn, vzájemně si voláme i se scházíme, ale o manželých se bavíme jen v souvislosti s rodinou. Rychle přijala, že já nejsem typ, který by se manželovi svěřil s tím, že by měl jejího manžela vyhánět z práce dříve domu nebo pod.. My se spolu prostě o tom nebavíme. Bavíme se o práci i vím, co kdo proved, kdo ho štve a mnohdy je to i její manžel, ale když jedeme na společný víkend nebavíme se o tom. Myslím, že se vzájemě mužeme považovat za přátelé. Je jasné, že manžu víc trápí, když ted´ na něj tlačí, že by ho třeba měl vyhodit a má ho svým zpusobem raději, ale o to se zasloužil sám. Je to fajn chlap, škoda že není dostatečně vzdělanej. No a pak se kamarádím ještě s jednou z fabriky, ale ta je dá se říci na mužové úrovni, ale ani s ní neprobíráme jejich společné outrapy a že jich je a občas si škubou vlasy, co vím od muže. A i když je na něj sebevíce naštvaná ( to mi manžel vždy říká "raději s ní dnes nikam nechod, nebo tě podřízne, dnes jsem jí asi nas... )nikdy, nikdy se nezmiňuje. Mám jí také moc ráda a jsem fakt vděčná, že i když hodně mluvíme o její práci neb ona nemá děti, tak nikdy né v prímé souvislosti s mým mužem.