Re: Výčitky svědomí, že musím do práce

AHoj,
nejsem sice lékař, ale právník, ale tvoje myšlenky naprosto chápu. Tímto obdobím a uvažováním jsem prošla před X lety, kdy jsem musela nastoupit do práce v 1,5 roce druhého dítěte. Volal mi můj zaměstnavatel, že mě potřebuje a já nemohla říct ne. Jednalo se o 1 den v týdnu, mě se zmocnila panika, jak to syn-mamánek zvládne atd.. Babičky tu nemáme, hlídal tatínek, kterému to zaměstnavatel umožnil - když jsem přišla z práce, vyměnili jsme si děti a klíče a MM (vědecký pracovník) odešel na "noční". Zpětně vidím, že to bylo dobré rozhodnutí, syna to nijak nepoznamenalo, spíše to obohatilo vztah otec a syn. Samozřejmě jsme byli ulítaní a lehké to nebylo, ale pak jsme se rozhodli pro třetí dítě a na nejdřív 1 den a později 2 dny v týdnu jsem šla do práce v roce a čtvrt dcery. Už mnohem více v klidu.
V současné době čekáme 4. dítko a na mateřskou odcházím s tím, že už jsme v práci domluveni, že mi zavolají hned, jak mě budou potřebovat.
Opravdu si myslím, že neděláš nic špatného a tvoje dítě má správnou mámu, které na něm záleží. Přeju hodně štěstí při atestaci!!!