Re: Výčitky svědomí, že musím do práce

Tohle mi fakt přijde zvláštní - většinou maminky považují za skoro tragédii jít do práce (byť na částečný úvazek) předtím, než děťátku padnou tři roky. Ale to, že o rok později je prcek celodenně ve školce a mamá na plný úvazek v práci, je OK, dítě najednou potřebuje kolektiv a socializaci a já nevím co ještě.

Podle mě je to způsobeno nastavením délky rodičovské dovolené a pracovního práva, tzn. že do tří let rodič (maminka) má možnost zůstat doma, aniž by přišel o práci a ještě za to dostane peníze. Všeobecně je naší společností moc špatně vnímáno, když rodič (zejména matka) tuto možnost nevyužije. Po třetím roce naopak skoro všechny matky pádí do práce, což je společností vnímáno jako norma, tak i výčitky svědomí zůstávají spát.

Přijde mi neuvěřitelné, kolik lidí si myslí,že úderem třetího roku padne nějaká hranice a dítě je najednou schopné trávit klidně osm hodin bez maminky ve školce.

Docela by mě zajímalo, jak to bude fungovat, až (jestli)nám klekne sociální systém, nebude rodičovský příspěvek a ještě se třeba změní délka RD. Možná, že pak ty výčitky svědomí přestanou. Těžko říct.