Re: Výčitky svědomí, že musím do práce

Mě přijde ve dvou letech dítěte chodit na dva dny v týdnu do práce úplně normální, skoro všechny moje známé pracují minimálně v tomto rozsahu. Já jsem na dvanáct hodin týdně začala pracovat hned po skončení mateřské, teď od ledna (malý rok a čtvrt) mám půlúvazek. Hlídá babička a teta, chodím na jeden den tak na 12 hodin, jeden tak na šest a zbytek dodělávám po nocích, často to těch dvacet hodin překročí. Výčitky nemám žádné. Od podzimu (to bude mít dva roky) bych chtěla zkusit jesličky tak na jeden den v týdnu a rozšířit si úvazek tak na 26 hodin a v tomto stavu setrvat tak na dalších osm let, ale uvidíme, jak to vyjde. Ke svému zaměstnání dělám ještě každý půlrok cca 30 hodin přednášek, což s přípravami atd. taky něco zabere, připravuju většinou v noci nebo o víkendech, kdy kluky obstará tatínek.

Tvoje výčitky svědomí trochu chápu, měla jsem je u prvního, kdy jsem v jeho devíti měsících nastoupila vlastně na plný úvazek, což už bych nezopakovala.
To jsem ho ale v týdnu viděla tak hodinu večer a pak jen o víkendech. A nevydržela jsem to - po roce a půl jsem to zapíchla a změnila zaměstnání. To bylo ale něco dost jiného.

Tvoje pocity taky mohou být zapříčiněny všeobecenou masáží o POVINNÉ minimálně tříleté rodičovské dovolené - všichni ale víme, že žádná povinnost neexistuje. Zkus se zamyslet nad tím, jak budeš fungovat za rok, až nastoupíš do práce na full time - dítě nebude zas o tolik větší, tak jestli budeš řešit, že ho vidíš fakt minimálně anebo jestli si řekneš, že to je OK, protože je to společenská norma.