Re: TOHO JE!

Kačenko......

jsme rozdílné v tom, že jsem celé malé dětství strávila s nemocným dědou, který terorizoval všechny a miloval mne. A s tetou, která nevychází s vlastními dětmi a našly jsme se. Máme to dodneška.

Mamča se mnou taky nikdy nedělala nic, byla jsem nechtěná, překvapení, brzo - narodila jsem se krátce po mamčiných 17-ti nách, a s mužem, kterýho nevěděla, jestli úplně miluje.... na potratu byla a utekla, pak v mém půlroce šupajdila do práce, protože bydleli u rodičů v malé místnosti.
Tak třeba tohle stojí za ocenění, že jsme se přestěhovali do vlastních pokojů, nakonec, tyjeme z toho dodnes - bydlíme s mými rodiči a na vlastní se teprve chystáme.

Mrzák jsem a byla jsem těžký, nakonec, jsem se vdala za chlapa, který mi ještě "kvalitně vypomohl", tak dlouho mi tvrdil, že mne nikdo nechtěl, až jsem prostě potkala někoho, kdo mne chtěl a taky jak jsem hloupá, blbá, neplatná - u mne to fungovalo jako motivace. A asi funguje dodnes. Nesestřelilo, nezničilo. Netvrdím, že někdy nezamrzí, když se to objeví zjevně (ale mamina komunikovala, když jsem se trápila, sestra je introvert, - tam je to složitější), taky si nepamatuju mamčinou návštěvu v nemocnici - po porodu za námi byla za 3 měsíce 1 x... a pak jsme přivezli domů kluky a KONEČNĚ ASI MÁ ČAS A POTŘEBU. Nejsou naši, jsou vlastně její.

Když do rána roztaje sníh a kluci si budou přát sněhuláka, babí jim ho nasněží. Mluvíme o tom, že byla mladá, nevěděla, co se sebou, životem, a dneska už má víc času, - nestaví dům, nehoní peníze na pračku, na lino... vychutnává si.


U nás ségra byla hezké miminko a já blonďatá, že jsem vypadala jako plešatá a vykulené oči ))
Naši kluci, ač vypadali jako stažení králíčkové byli nádherní od doby, co opustili moje břicho a jsou dosud. A nedej Bůh, aby je kdokoliv kritizoval před babí. Tak ještěže tak.