Re: Zazlíváte v dospělosti svým rodičům výchovné chyby, kterých se na vás dopustili?

Asi záleží na tom o co konkrétně jde, jestli o ty drsné záležitosti jako třeba: alkoholismus jednoho z rodičů, násilí, agresivita, ignorace vlastních dětí apod. nebo o ty lehčí věci …

U nás se nic z těch brutal záležitostí nedělo, rodičům tedy nemám co vyčítat .
Jediné co moje mamka už párkrát zmíňila bylo to, že nám málo vštěpovali nebo nás vedli k tomu pocitu sebedůvěry, prostě abychom si více věřili … přitom nemám pocit, že by nás nepodporovali nebo dostatečně nechválili. Takže asi mám takovou povahu, že jsem ze všeho vyjukaná a pochybuju a pochybuju a bojím se, že to nevyjde atd.

Třeba přítel je naprosto nekonfliktní typ, nerad se hádá, před problémy naštěstí neutíká, ale on je ten, který je hasí … tomu vděčí své matce, která ho k tomu, aby „vycházel ze všemi dobře“ vedla. Bylo pár situací, kdy jsem se mu snažila naznačit, že by mohl být trošku ostřejší a ráznější vůči okolí (resp. jsou osoby, nakteré člověk musí být tvrdší, jinak ho ušlapou). Nepřipouštěl si to až do momentu, kdy mu tihle škodiči začali dělat dusno v práci a to pro něj bylo takové zklamání a vystřizlívění, že mu trvalo týden, než vstřebal fakt, že prostě existují vyčuránci, podrazáci a lháři, kteří se neštítí ničeho … tak mu nezbylo než vystřčit ostré lokty a nenechat si to líbit, zmáknul to a karta se otočila natolik, že teďkom oni mají vítr z něho (pěsti nemusel použít, byla to spíš otázka psychologie, ikdyž je fakt, že když chce, tak nasadí takový ten nasupený obličej a to z něj jde fakt hrůza).
Svatá pravda, že zkušenosti jsou nepřenosné, do té doby mi totiž nevěřil, že někdy je to holt nutnost být nepříjemný a drsnější. Přesto tu dobrotivou vlastnost vypěstovanou jeho matkou má stále, pořád je to základna jeho povahy … krom toho si myslím, že člověk si za spousty věcí nakonec může sám, pokud tedy neprobíhala nějaká nestandartní výchova np. rodiče své dítě ponižují, úražejí apod.

Myslím, že spousty věcí se dá odpustit, pokud je tam alespoň náznak toho, že tyto činy byly páchány s dobrou motivací, že nešlo o to cíleně ublížit.
Krom toho život je i na to, aby se s tím člověk vyrovnal a zapracoval na sobě samém . Bezchybná výchova (scifi pojem ) nakonec není zárukou ničeho ... nakonec stejně musíš vzít zodpovědnost za to "jakým člověkem jsi" do svých rukou a snažit se s tím pracovat sám. Nelze celý život vinit za něco rodiče, resp. jde to, ale nikam to nevede, snad to jedině prohlubuje tu flustraci z toho, že to nelze vrátit ... změnit to naštěstí jde.