Zuuuzo

Zuuuzo, to jsi moc hodna, dekuji moc za optani Jela jsem s nim v patek tim busem. Dobehla jsem na zastavku az po nem, podle me delal, ze me nevidi, kdyz jsem se k nemu nehrnula, ale statecne jsem po nastupu do busu prosla az k nemu a sedla si k nemu. Pak to slo nejak lehce, drzel mi knihu, aby se mi dobre sedelo, povidali jsme si, dokonce pristoupila jedna ma kamoska a myslela, ze s ni po vystoupeni z busu pujdu, ale ja jsem pekne pockala pred busem na pana doktora a sla jsem s nim. (stejnou trasu) Nebylo to moc tezke, on sam mi zacal lichotit (sla jsem na zkousku, delam pri praci VS) a mluvil o tom, jestli na toho zkousejiciho by treba neplatil muj sarm, rikal, kdyz jsme se bavili o tom, ze nejsem podobna ani mamce ani tatovi, ze mam z nich to nejlepsi, take, kdyz jsem rekla, ze bracha je 1000x hodnejsi nez jsem ja, tak rikal, ze tomu neveri, ze by nekdo mohl byt hodnejsi nez jsem ja.. No pripadala jsem si jako obletovana 20tka. Po sve zkousce jsem nejela domu, ale sla za nim ( jednou tydne na jedne klinice resi nejake slozitejsi pripady) a pockala u nej na nej, az to dodela a jeli jsme domu opet spolu. Podle me cekal vic, ale ja jsem kokot. Padl na me strach, ze si me maluje, ze mu treba ublizim, jak by to bylo pak v praci, ze na me ceka 15 let jeden hodny kluk, se kterym jsem 4 roky chodila.. Rozloucili jsme se zvlastne, ani si neuvedomil, ze nevystupujeme spolu, az kdyz jsem mu to rekla, pak se na me podival pres okno busu, ja mu zamavala, on me. Spis to byla bolest v obou parech oci, prislo mi. Jsem proste hrozna. Nemam jasno a cekam vic. Jistotu. Mam strach... Mailem jsem mu poslala svou fotku s brachou (aby se mnou mohl kochat ), cekala jsem, ze odpovi cokoliv, ale zase se nechytl. Mam pocit, ze on ceka vic, kdy to dat nemohu a ja pak neco cekam a on nereaguje. Je to des. Nerozumim nicemu.