Re: Umírá mi máma

Tak jsme dneska za mámou s manželem zajeli, už je na "normálním" oddělení a byla na tom o něco líp trochu i reagovala, když přinesli oběd, nakrmila jsem ji a snědla všechno /což vůbec není běžné/.
Stejně si ale myslím, že pomalu dohasíná... až nakonec bude po všem
A´T už to dopadne jakkoliv, jsem ráda, že jsem našla v sobě tu sílu a řekla jí vše, co mělo a chtělo být vysloveno... že jí děkuju za život, lásku a vychování... že chápu, že i některé její rady, co mně v životě uškodily, byly z její strany myšleny dobře a že jí odpouštím, protože měla za to, že mi v té chvíli doporučuje to, co pokládala ze své zkušenosti za nejlepší... a konečně mi i pár slziček vyteklo...
Nevím, nakolik to vnímala a byla schopná zpracovat... jen jsem si připadala jako v té písničce "Blues o spolykaných slovech". Aspoň některá ta důležitá slůvka snad vyšla ven...
A teď nezbývá než čekat, co bude dál...

Všem, co jste pro mě měly laskavé slovo, ještě jednou díky