Re: Co si počít s tchýní aneb jsem taky taková?

Jéje, s tím ať mu ustřihne copánky to znám. Moje máti by mu je stříhala furt (ted adokud je měl), mi to přišlo fakt trapný, jim to přišlo jako děsná legrace. Taky by ses vesele smála, kdybys třeba měla čerstvě trvalou a někdo ti na to řekl- no jéjé, teď jsi jak ovečka, tak šup, vezmem strojek a oholíme tihlavu, ať z té vlny můžem uplést svetr. Víš ono některé narážky jsou vtipné ... poprvé, podruhé, ale pochybuju, že takový "super nápad" jste měli coby první ... a upřímně, ono se omrzí to poslouchat a pak už to ani vtipné nepřijde.
Oproti tomu dcerunka mě teda moc nepobavila - přijedu jednou za čas a ty si myslíš, že budu něco dělat?!? Bych jí prohnala šunky, frajerce.
Upřímně, prostě to u vás moc nefunguje - vztah rodičexpřítel dcery. Očividně si to uvědomuje i on, ale neví, jak z toho vybruslit, podle mne se to snaží jen přežít. Aspoň se omluví, že se nechoval tak jak má, ale prostě pod tím stresem to na místě nedoklapne.
Beru teda podle sebe - já si u tchánů s nima nemám taky co říct - jsou to pro mne naprosto odlišný lidi, takže ty návštěvy jednou za čtvrt roku nějak přebudu, snažím se chovat hezky, ale uvnitř jsem pořád ve stresu, abych zas neřekla/neudělal něco, co by si mohli vyložit jinak, než bylo zamýšleno, tchán naprosto podle mne postrádá smysl pro humor a vysvětlovat někomu 2x za sebou vtip, to na vtipnosti moc nepřidá, spíš na trapnosti ... Ale vždy tam trávíme tak max půl dne, takže ono se to dá, na celý víkend bych tam být nemohla, nedělalo by to dobrotu.