Re: Co si počít s tchýní aneb jsem taky taková?

Já jsem dnes začala pročítat diskuze o vztazích dospělých dětí s rodiči a tchány.Taky se totiž nějak "nemůžu najít", chtěla bych být dobrá matka a babička, ale stejně jako vy v tom tápu, na rozdíl od vás už pěkných pár let. Blíží se mi šedesátka, mám dvě hodné dcery,jedna už je vdaná a má dvě děti. Pořád nemůžu najít tu správnou míru jak moc s nimi být, nevím, jestli se jim do života příliš nepletu nebo naopak, jestli se o ně nestarám málo - třeba by pomoc a radu přivítaly. Z přečtené diskuze jsem zatím nezmoudřela, je o "ode zdi ke zdi": buď se těm mladým pleteme do života moc - nebo málo, buď od nich příliš vyžadujeme pomoc - nebo naopak si "schválně" děláme sami věci, na které nestačíme. A nejhorší jsou ty příspěvky, ve kterých se mladí navzájem ujišťují o tom, že se "jim" musí stanovit mantinely, že na "ně" musí být přísnost...Kladu si otázku: to už ze mě taky brzy bude takový překážející ,nerozumný a všem protivný tvor, kerého je třba korigovat? Tyhle mé úvahy vlastně začaly už před lety, když si dcera přivedla domů kluka - taky jsem jako vy nevěděla jakse zachovat, kdaž se mi jeho jednání nelíbilo. A nepotěším vás, dodnes jsem si nenašla tu správnou polohu.