Jak překonat strach z řízení?

Jistě tady nebudu jediiná, kdo má řidičák, dvě děti a hrůzu začít samostatně řídit. Řidičák mám asi osm let. Manžel je super parťák a učí mě řídit. Bez keců a bez šílenství. Bere mě na pravidelný projížďky. Takže se alespoň udržuju v jízdní pohotovosti, kdyby se něco stalo. V létě jsem poprvé překonala svou doslova fobii a vyrazila sama s dětmi. Ovšem jen po naší čtvrti a přes hlavní už jsem se neodvážila. Mým problémem je parkování a couvání. Já skutečně neumím zaparkovat ani u chodníku u kterého nic nestojí. Potom neumím odhadnout auta za mnou a vmezeřovat se do dalších pruhů, to je moje noční můra. A je toho ještě dost. Jistě napíšete musíš cvičit, jinak to nepůjde. Naprosto souhlasím, ale ten hrozný strach nedovedu překonat. Bojím se, že ublížím dětem, že někoho srazím, že mou vinou někomu ublížím. Když ale jedu s manželem, řídím myslím šikovně-nedělám hlouposti, dobře řadím, dobře brzdím. Prakticky mi manžel za celou jízdu málokdy něco vytkne. Takže se ptám- co bylo tou motivací, abyste začaly řídit ? Jak se vám povedlo ten strach překonat. Podotýkám jsem z Prahy, něco jinýho je dojet si do jiný vesnice nebo maloměsta, ale od nás vedou jen cesty do nezaparkovatelných oblastí, nebo do ukrutně rušných zacpaných ulic. Takže holky sem s vašimi zážitky, třeba to pomůže víc lidem