Re: Auto v rodině

jako svobodná a bezdětná jsem se bez auta obešla docela krásně, vlak, bus, event. stopem, no a pak taky na kole a pěšky - v poho, času moře, když mi na škole (30km od domova) ujel bus ve tři tak jsem si počkala na ten co jel v pět, když mi ujel ten v pět, jela jsem tím v sedm (pokud jsem nešla na stopa), nebyl problém "zabít čas" nějakou zajímavou činností, ačkoliv peněz bylo málo. Vše co jsem potřebovala jsem odnosila na zádech v batohu (a že toho občas nebylo málo). Je fakt že fyzičku jsem měla slušnou.

Jak jsem ale začala chodit do práce + k tomu dělat na ŽL, najednou jsem se potřebovala přepravovat autem, protože jsem končila v práci v půl čtvrté a od čtyř jsem měla být 40km jinde, kdybych jim navrhla že se dopravím až tak v půl šesté, žádné zakázky bych nezískala.... no tak jsem jezdila, manžel ho nepotřeboval. A pak s prvním dítětem přišla chvíle, kdy manžel změnil práci a busem by tam jel přes hodinu s dvojím přesedáním, zatímco autem je tam za 15 minut, jezdil on. A já seděla doma jak lev v kleci a nemohla jsem krom pěší vycházky s kočárkem nikam, jednou jsem to zkusila vypravit se kočárem autobusem, staví u nás dálkový, no tak to jsem byla zpocená až kdesi už při přípravě timingu ale stejně to nevyšlo, mimino řvalo, pokadilo se zrovna během jízdy takže odér prímový, pak od busu ještě půl hodiny skoro běhu k našim.... možná jsem extrémně neschopná, ale tohle bych nezvládala . Takže po půl roce jsme měli auta dvě, a od té doby na svoji pelušinu nedám dopustit, můžu do ní naložit půl slona a ještě poberu dvě děti i s babičkou (která taky neřídí)

O lidech kteří auto nemají smýšlím podle toho jak oni sami k tomu přistupují - pokud ze sebe dělají chudáky že oni ubožáčci nemají auto, tak to mi vadí, říkám si že v dnešní době se na nějakou ojetinu zmůže snad skoro každý pokud ji opravdu chce. No a když to někomu vyhovuje bez auta být, tak coby ne. Jen začnu být kapku zvědavá a sondovat jak ty různé činnosti ke kterým já to auto potřebuju, zvládají oni bez