Re: Auto v rodině

Já naopak lidi, co nemají auto, obdivuju. Většinou jsou to lidi, co to tak nějak patří k jejich životnímu stylu. Mít auto už dávno není o tom, že je to "mít něco" a "být někdo". Auto koupíš za 20tis. v bazaru, i levněji. Auta mají 18tileté děti.
Spíš mě štvou lidi, co říkají, pro mě je auto nutnost ... jakože 1 auto pro rodinu OK, ale jedno auto pro každýho? To už je podle mě zmlsanost, hlavně třeba v Praze nebo velkých městech. Pak vidí člověk ráno štrůdly aut, v každém 1 člověk. A každý paradoxně nadává na to, že není kde parkovat, že jede do práce hodinu atd. Ale ať si každý zamete před vlastním prahem. Já jsem zažila vše: dobu úplně bez auta, dobu kdy jsem měla své auto a partner taky a teď dobu, kdy máme 1 auto jako rodina. Takže vím, že ta potřeba vlastního auta je z 90% o tom, že mám dole před domem zaparkované auto a co kdyby ... je to jenom o jakémsi pocitu, že mám vlastní auto. Ale vždyť jde o prd. Mně to vlastní auto naopak nikdy nebavilo mít. Bavilo mě mít ho právě z toho pocitu, že nasednu a jedu, ale pak přišel podzim a ejhle, kdo mi pomůže přehodit zimní gumy? Kdo mi opraví to a to? Povinný ručení a další náklady. Navíc jsem si spočetla, že kdybych ty jízdy, co jsem to druhý auto fakt potřebovala, jela taxíkem, vyšlo by mi to levněji!!!
Prosímtě, jestli ti jde o to, co tomu říkají lidi, že nemáte auto, tak jdi do bazaru a nějaký si kupte. My bydlíme na vesnici, takže to auto potřebujeme, ale máme jen jedno. A dvě děti k tomu. Jezdíme, jen když je to fakt nutné, rádi si jedeme i vlakem nebo autobusem. Zase nepotřebujeme milion jiných věcí: nemáme plazmu, nejezdíme na dovolený u moře all inclusive a taky je mi to fuk.