Re: Auto v rodině

Hlásím se k těm, co auto nemají. Nemáme ho, protože ho nepotřebujeme. žijeme na středně velkém městě, kde je všechno, co potřebujeme (doktoři, obchody, školy, zábava - kino, divadlo, sportoviště atd.) v dochozí vzdálenosti max. 30-40 minut, většinou ovšem do 20 minut. Takže k čemu auto. Nakupujeme v městě (pekárna, masna, mlékárna, zelinář atd.) a paradoxně je to levnější než nakupovat v hyper super, nekoupíme totiž spoustu blbostí, co by nám jinak padly do oka. Do hyper super občas taky zajdem, s batohem na zádech, to si člověk hned ohlídá, co nakupuje, když to musí odtáhnout na vlastních zádech.
Od jara do podzimka máme jako základní dopravní prostředek kolo, na výlety většinou vlak, občas bus. Pokud auto potřebujeme, protože jedeme někam, kam vlak nejede, tak si ho půjčíme od rodičů, ale to není zas tak často.
Do práce oba dva samozřejmě pěšky (10 minut chůze), škola a školka do 5 minut chůze.
Kdybychom měli auto, tak většinu času stojí před barákem a žere prachy (povinné ručení, průběžná údržba atd.). V naší situaci momentálně mrhání penězma. Když někdy výjimečně jedu půjčeným autem a parkuju někde ve městě, tak jsem vždycky v šoku, jaký je to kumšt zaparkovat, kolik se tím ztrácí času a nervů. Kolikrát to pak člověku trvá ve výsledku dýl než kdyby šel tu samou trasu pěšky a nemusel hledat parking.

Ale je fakt, že bydlet na vesnici, tak to prostě bez auta nejde. I my ho máme časem v plánu, počítáme tak za 5 let, abychom vystřídali rodiče a jejich auta. Už dopředu se ale děsím, jak strašně budu zhnilá, až to auto budu mít k ruce. Ono je to totiž TAK jednoduché tam jenom sednout a jet a pohodlně si vozit prdel. Takhle se aspoň nějak hýbat musím.