Re: Obézní matky, obézní děti

No já to celkem neřeším, je to každého věc, i když dle mého názoru to už hraničí s týráním. Ale mám jednu vzpomínku z minulosti, která je mi silnou motivací proti sladkostem u dětí. I když moje děti jsou po mě jako rentgenové snímky.
Tehdy mi bylo 18 let a chodila jsem s jedním klukem, který měl příbuzné s asi 4 holčičkou. Rodiče měli teda nadváhu, ale nijak extrémní, zato ta malá měla přes 40 kg (vážila skoro více než já v té době ), a musím říct, že slovo strašné je slabé. To nebylo dítě, ale malý důchodce, fakt! Nemohla si hrát s dětmi, nemohla skoro ani chodit natož běhat... No hrozně smutné.. nejhorší na tom bylo, že to viděli všichni a všichni jim to říkali, že by s tím měli něco dělat - lékařka dokonce kontaktovala sociálku (šlo už o zdraví i život), ale její máma byla v klidu. Malá přece nijak hodně nejí - snědla toho více než její 100 kg otec, pohybu má taky dost - ušla s bídou 50 m a funěla jak kdyby vyšla na Sněžku. No hrůza!!!