Re: Obézní matky, obézní děti

To je věc kterou fakt nesnáším. Vypást svoje dítě jako husu. Když se dcerka narodila, naučila sem se vařit. Je to věc kterou opravdu nesnáším, ale vařím, aby měla dobrý základ, protože sem z ní nechtěla mít cvalíka, co pojídá hranolky, čipsy, tatranky, párky a pak se budem všichni divit kde že nabrala ty kila. Neumím si to vůbec představit, že k obézní matce přijde někdy v sedmi letech její obézní dcera a bude brečet, protože "ve škole se mi smějou, nikdo se mnou nechce sedět..." Já bych se z toho zhroutila, kdybych takle někomu posrala život. Úplně nechápu když dobře vykrmená žena sedí se svýma dobře vykrmenýma dětma v mekáčovi a všichni se cpou hranolkama a hamburgrama. Nedávno sem byla s dcerkou v cukrárně, přišel tam otec s hodně, hodně obézní dcerou, koupil jí tři kopečky zmrzliny a odešli. To de nějak absolutně mimo moje chápání. Bych mu ruce zpřerážela. Vnímám to jako problém v zařazení do společnosti. Pokud svoje dítě vykrmím jak čuníka, tak bude mít problém ve školce, ve škole, na střední, v zaměstnání.... potáhne se to s ním celej život. Problém při hledání partnera. Komplexy méněcennosti. Úplně nejvíc nechápu, kde je chyba. Ty rodiče to nevidí, nebo jsou líní něco měnit, nebo... si myslí, že dělají pro svoje děti dobře? Nevím, často nad tím přemýšlím, a ještě sem na nic nepřišla.