Asi přijdu o dceru

Potřebuji poradit od maminek které mají podobný problém. Rozvádím se, nicméně i v manželství byla výchova pouze na mě, manžel se výchovy dcer neúčastnil. Odchodem manžela se sedmnáctiletá dcera začala chovat jako by jí patřil svět. Má pocit, že teď všechno půjde podle ní (ale to už dříve). Věčné hádky s mladší dcerou jsou na denním pořádku, sprosté a vulgární výrazy, téměř ve všech případech začíná ta starší. Neučí se, doma nic neudělá, pokud je doma, buď spí, nebo sedí u kompu, v pokoji má tak neuvěřitelný bordel, že tam už ani nechodím. Po bytě jsou rozházené její věci, na moje žádosti nereaguje, cokoliv po ní chci ať udělá, nedočkám se. Co mi ale vadí nejvíc, chodí pozdě domů, tahá se po nocích. Dneska přišla ve třičtvrtě na čtyři ráno, opilá, a v osm vstávala na výlet do Osvětimi. Neudržela jsem ruku a přiletěla jí facka, přestože nejsem zastánce bití a říkám, že to jde vyřešit i jinak. Připadám si, že jsem jako matka ve výsledku selhala, dělala jsem co jsem mohla, abych holky slušně vychovala, povídala si s nimi, donekonečna vysvětlovala, jezdila s nimi po výletech, ony samy tvrdí že by jinou mamku nechtěly, a že jsou za mě rády, přesto mám pocit selhání. Tatínek funguje jen jako papa hotel, vždycky dělal všechno za ně, i teď má strach nebo se mu nechce nic řešit. Pro holku na diskotéky v noci jsem jezdila já, pokud chtěla, jemu vůbec nevadí, že holka cestuje téměř k ránu po městě sama. Sama jsem nezvládla zákaz diskoték (resp. příchody domů z nich). Už tak trpím pocitem že jen v poslední době po dceři řvu. Nebo vyžaduju po ní aby se chovala slušně, aby nešikanovala tu mladší, aby se učila do školy a měla trochu zodpovědnosti. Prohlásila, že mám radši tu mladší (ona je téměř bezproblémová, když byl problém, vyřešil se, je příštupnější k domluvám). Na to jsem jí řekla, že to samozřejmě není pravda, jen ať si uvědomí jak se chová, a ptala jsem se, proč teda nedělá nic pro to, abych ji mohla pochválit. Už nemám argumenty a bojím se své reakce, abych ji nevyhodila k tatínkovi, protože pak už nebude cesta zpět. Několikrát už totiž prohlásila, že u taťky má klid. No jistě, taťkovi je šumák, jak se učí, kde chodí, co dělá. Měly jsme, a v období klidu (kterého je míň a míň) pořád máme, pěkný vztah (ona mi řekne téměř vše, nelže, povykládá i o průserech, chce pomoct s řešením a tak), ale tyhle scény mě trápí a fakt nevím, jak si s tím poradit. Já sakra nechci být za toho drába, navíc v tom věku už to ani nejde, ale z druhé stránky jí nemůžu dát tolik volnosti co by si představovala (už tak si myslím že jí má opravdu dost), jednak nevydělává, jednak když ji nechám tak vyvádět, co z ní bude, nezodpovědný a namyšlený člověk, který si myslí, že se vše točí kolem něj...nevím jak se k tomu postavit, abych zachovala to hezké.