Re: Asi přijdu o dceru

Moje mamka zažívala něco podobného, když se poprvé rozvedla. Můj brácha pokaždý, když přijel od táty, tak několik dní trvalo, než s ním byla rozumná řeč, taky strašně odmlouval, neposlouchal...tenkrát pomohlo, když mu máma na férovku řekla, ať si teda jde k tátovi, že je jeho rodičem stejně jako ona, a ať se tedy stará. Byla odhodlaná mu i pomoci zabalit, protože to, jak se choval prý bylo opravdu o nervy...V tu chvíli ale on otočil a že k tátovi na stálo ani náhodou... od tý doby začal aspoň trochu sekat dobrotu. Možná i dcera by si měla uvědomit, že s tátou to nebude žádný med, sice jí všechno dovolí, ale to neznamená, že jí bude oporou a že jí má skutečně rád.