Matus: Jinými slovy- měli jste dlouhodobě těžké období-
a bylo toho na vás moc- na oba.
V každém dlouhém partnerském vztahu přijde někdy krize-a u vás to bylo nejen stereotypem, ale i haldou dalších objektivních důvodů (sex, peníze, nedostatek času jeden na druhého, škola současně se zaměstnáním).
Nemyslím že by bylo řešení při první krizi utéct.
Myslím že to chce si s manželem promluvit a tyhle všechny věci si přiznat.
A neřešit co jeho 24letá...,
ale CO DÁL - co z toho, co vám vadí jste nebo nejste schopni zlepšit.
Neřešit jestli tě ještě miluje, ale co yste ve vztahu vás dvou mohli zlepšit, aby byl spokojenější-
a to samé opačně- co by ve vztahu k tobě mohl zlepšit on (minimálně komunikaci, že?

A uvědomit si, že aby se to zlepšilo,
bude to chtít čas a snahu vás obou.
Důvod proč se snažit? Naprosto jasně- děti, hypotéky, to, že ho pořád ještě miluješ a stojí ti za to.
Kdybys ho vyhodila- co se stane?
Problém s dětmi, které to budou špatně snášet-
organizační problémy, jak bys ty sama zvládala děti a novou práci- a to že bys měla míň peněz, než s ním,
jak bys asi hledala někoho jiného, když máš problémy se sexem-
a jak bys asi tak našla někoho, kdo se bude chtít starat o dvě cizí děti, nebude mu vadit tvá hypotéka a ještě ti bude vyhovovat?
Podle mě je jednodušší snažit se upravit vztah, který máš,
než si říkat, že tě někde jinde čeká štěstí s někým jiným
