Re: Manžel mě podvedl

Vážené dámy, dneska jsem četl Vaše příspěvky na to, co jsem provedl a řekl jsem si, že bych možná i já měl k tomu něco přispět, aby to nebylo úplně "o nás, bez nás". To, co jsem provedl je naprosto neomluvitelné, ale bohužel se tak stalo a nejde to vzít zpět.
Nevím přesně kdy, ale najednou jsem začal cítit, že v našem vztahu není něco dobrého, že se zde něco kazí. Když jsem o tom přemýšlel víc a víc a podíval jsem se, jak vlastně žijeme, zjistil jsem, že nás začíná pohřbívat všudypřítomný stereotyp. Odpoledne přijdeme z práce, sedneme k TV, uděláme s dětmi úkoly, uděláme večeři, potom se koukneme na "úžasné" seriály a potom se jde spát. Druhý den to samé, třetí také atd. Dneska mi je 30 let, jsem mladý, silný, s občas sportovním duchem a takhle si opravdu představuju život až mi bude 50. Tak jsem si řekl, co s tím. Mám ji to říct? Ale jak, abych ji neublížil (což se mi stejně nakonec povedlo). Nic, nebudu jí to říkat, ono to bude určitě nějaké to období, které přejde. Nic nepřecházelo a já jsem do toho zapadal stále víc a víc. Nikomu jsem to nemohl říct, protože naše rodina byla pro všechny vzor. Věty jako "jé, vy jste tak zamilovaný" nebo "podívej se na ně, jak jim to stále funguje" jsem slýchával stále dokola a viděl jsem, jak je žena při tom šťastná. Říkal jsem si, buť stícha, ono to přejde a zase se to mezi váma srovná, ale zase chyba. No a potom jsem už došel do takové fáze, ze které jsem už nevěděl, kudy kam. No a potom to přišlo - nevěra. Nevěra, kterou jsem zakončil tím nejhorším způsobem, kterým jsem mohl. V danou dobu jsem vůbec nepřemýšlel o tom, jak to vlastně dopadne a proč jsem to vlastně udělal. Neměl jsem vůbec v plánu ženu a jí seznámit nebo dokonce s ní potom odejít. Až mne samotného překvapilo, že jsem to udělal. Ptal jsem se sám sebe, jak to můžu vlastně udělat. Bohužel jsem žádnou odpověď nenašel. V tu chvíli jsem si uvědomil, že jí už nemůžu dál lhát, když se stalo to, co se stalo. Veškeré emoce, kterých jsem byl plný, musely ven a to v podobě vzteku, kterým jsem se rozhodl všem kolem sebe ublížit. A když ublížit, tak pořádně. Rozhodl jsem se absolutně špatně a během 1 vteřiny jsem spálil vše, co jsem mohl. Nejhorší na tom bylo, že jsem tomu všemu věřil i já sám. Věřil jsem tomu, že to mezi náma už nemůže být nikdy dobrý a že bude lepší, když půjdeme od sebe. Bude to chvíli bolet, ale za čas to přejde. Moje žena je v současné době jako na houpačce. Jednou to je tak a podruhé to je zase jinak. Já jsem měl to samé a souviselo to se vztekem. Když opadnul, uvědomil jsem si, co jsem provedl. Potom ale zase vztek přišel a já byl zase přesvědčený, že je to všechno pryč.
Postupně vztek vyprchal úplně a já jsem začal zjišťovat, co jsem vlastně udělal. Poslal jsem do háje ženu,která stála při mne 13 let. Stála při mne, když mi bylo špatně, podporovala mne a spoustu jiných věcí,které patří ke každodennímu životu v manželství.Potom to přišlo. Odjel jsem do školy a udělal státnice. Měl jsem obrovskou chuť se s tím pochlubit ženě, říct jí - já jsem to dokázal, můžeme slavit a radovat se společně. No jo, ale já vlastně ženu nemám. Nemám komu se s tím pochlubit, nemám s kým sdílet tu obrovskou radost, kterou jsem měl (jasně, mohl jsem ještě přátelům a rodině, ale to bylo něco úplně jiného). No a tehdy mi to vlastně celé došlo. Tehdy mi konečně došlo, co jsem provedl a že mi dá hrozně moc práce a úsilí, které se nemusí nikdy vrátit, abych to napravil. A tehdy jsem si uvědomil, že to musím zkusit ať to dopadne jak chce.
Závěrem bych chtěl říct, ať si každý myslí, co chce, ale nevěra nebyla důvodem toho celého problému. Dle mého názoru to byl pouze důsledek našeho špatného stylu partnerského života. Dneska vím, že to chci napravit. Nechci, aby to bylo jako před tím, chci, aby to bylo jiný, aktivnější. Náš vztah skončil před několika lety na mrtvém bodě a nikdo z nás neudělal nic proto, aby se to změnilo. Oba jsme se snažili, aby rodina klapala, aby jsme se měli, ale nějak jsme zapomněli, že jsme tady hlavně sami pro sebe a že je důležité, aby to fungovalo mezi námi. Žena si myslí, že to bylo kvůli sexu. Já o tom nejsem úplně přesvědčený. Jasně, ten sex patří k životu a bez něho je to v háji. Já osobně nepotřebuju sex 2x denně, byl bych třeba spokojený 1x týdně, ale náš základní problém byl ve způsobu života. Nedostatek sexu byl pouze jeho součást.