Re: Jak přezít v nefunkčním vztahu

Valkýro, to je jeho chyba, když měl jasno, co chce, měl si najít takovou, co to splnuje.


U nás - muž bohužel asi jasno ani neměl - chtěl chytrou ženskou - tu má. A dneska jak to sleduju z jeho hádacích hlášek - což ovšem on popírá, že není pravda - nejspíš by takovou jako je jeho máma /zase další chyba, měla jsem si řádně prohlídnout jeho rodiče a uvědomit si, že jedna věc jsou teoretické kecy ale postupem let každý často přebírá původní rodinný model...a at chce nebo ne, často se i přetváří do podoby jednoho z rodičů/

On vždycky kritizoval svého otce, že ho máma obskakuje, neuvaří si ani kafe, natož cokoliv jiného...a prošla léta, a on mi ho začíná připomínat. Ne tím, že by taky přestal cokoliv dělat, ale tím, jak začíná zvedat na piedestal sochu své matky. u nich se totiž cituji "nikdy nehádalo /kdoví, jestli je to pravda, já to nevím/, panuje tam harmonie, je to skutečný vztah"

Až na to, že ten "skutečný vztah" spočívá v tom, že tchyně co nemá jiné zájmy,neustále rotuje kolem domácnosti a obskakuje tchána /vlastní život nula nula/ a ta harmonie - tak nějak jsem vydedukovala, že jestliže můj partner začíná svým nasíráním a neschopností řešit komflikty jinak, než vylitím žumpy - pak tuším, v čem ta jejich harmonie vězí. Ona šůruje a jde mu z cesty. Vyhýbá se konfliktu, když ví, že by v něčem mohl být, radši to nechá být. Jednou mi popisovala /ve slabé chvíli/ jak se nemůžou "na ničem dohodnout" - na tom co udělají na zahradě.

Takže já to vidím takhle - partner časem "prohlédl", chytrá ženská už se mu nezdá dost /přestože o domácnost se starám, jenže nedostižného vzoru jeho matky, co kmitá celý den, obslouží ještě muže a pak totálně vyštvavená sedne večer do křesla a rozhodně nemá energii rozpřádat nějaké hovory H, protože by na ní tchán nejspíš stejně štěknul a utřel jí, jako utírá můj muž mě...prostě toho nedostižného vzoru nedosáhnu a dosáhnout nechci/.

Ideální partnerka bych byla kdybych se nehádala /jako jeho máma, vše přikrývala zástěrou/, a veškerou energii věnovala jen a jen práci a dítěti a jemu.
Není to o partnerství, je to o tom, aby partner byl "funkční pro něj".
Nejhorší je, že on si to ani nepřizná, že tenhle "ideál matky" na něj tak působí, že to má odtud...ty kecy, že jinde se nehádají, však jeho rodiče se taky NIKDY nehádali...atd. atd..

Bohužel, opět musím konstatovat, že jsem byla tele, prostě mě nenapadlo, jakou stopu v něm maminka zanechala a že jednou on bude směřovat psychicky do role svého otce a když já se nestanu "jeho maminkou", nebudu se chtít do té škatulky vtěsnat, bude zle.
Jo, naivita mládí...kdyby člověk mohl všechno, než do něčeho vleze, nejdřív přehodnotit naprosto střízlivým rozumem.

A ano - nikdy to nepřizná, myslím ale, že kdybych přišla nějak k penězům, na jedné straně by mu jistě "nesmrděly" ale na druhé straně by začal tak trochu "koukat jako puk"...protože už by se nemohl beztrestně "vysírat" bez následků. Zádné rozcházení z plezíru, protože by věděl, že já to kdykoliv můžu vzít vážně.

Jo, nemá prostě důvod držet se zpět, jak jednoduché.