Re: Jak přezít v nefunkčním vztahu

Pavlo, kdybych na něm nebyla finančně i bytově závislá, byl by odejit už dávno. Ted už to nepovažuju za svoji vinu. MOje vina je, že jsem nepoznala včas, že ho nesmím pustit přes určitou hranici.

Kdyby u nás byla Itálie, oba bychom si vyřvali svoji křivdy a jelo by se dál, bylo by to něco jiného...jenže i když probíráme jeho nedostatek, nebo co on udělal špatně, všechno se jako bumerang vrátí ke mě...co já dělám špatně.
Takhle se nikdy nic nevyřeší, já se snažím konfliktům vyhýbat a ještě se cítím jako člověk blbě. Přece jen, ona ta kudla do zad v hádce pravidelně zanechá své jizvy. Nejsem člověk, co to ze sebe spláchne a jede dál.


Hlavně, že když někde jednou našel po hádce, ve které mi opět říkal, jak až vychováme dítě "budu odejita" nějaký úryvek mého deníku, kde jsem si vylévala žal a psala, že bych si asi měla hledat chlapa dřív a nečekat, že stejně není na co. A on se cítil dotčen!!!! Jako proč? Když je se mnou nespokojen, tak by měl být rád, že se mě zbaví? Tak mi spíš vychází, že nespokojen nějak extrémně není, jen už mě nemiluje /možná jen má rád a možná ani to ne/...ale každopádně mu sloužím k něčemu - jako figurka v životním scénáři.

Já se ptám: "a jakou ženskou bys teda chtěl?" "jaký je tvůj ideál?" "myslíš, že je reálný?"

odpověd: "Já bych už žádnou ženskou nechtěl..."

a já: "ale tos měl vědět dřív, že ti soužití s ženou v podstatě leze krkem, žes omezován."

Pokrčení rameny.

Takže já něčemu sloužím - v podstatě mu možná vyhovuji - pokud máme období bez třecích ploch - a jinak sloužím jako "odstrašující příklad toho, jak si najel, protože "nenašel svůj ideál"...podle mě neuskutečnitelný, to, co vykládá o ideálních ženách, jak samy tahají i těžké nákupy, že chlapi "nikdy nenakupují" aj. hlody platilo tak někdy za socíku, když nebyly hypermarkety, nevozily se PET flašky apod...jenže taková já už prostě být nemůžu