Re: Nošení břemen v těhotenství

První těhotenství bylo v pohodě, ale to jsem nemusela celkem nic těžkýho tahat.. Druhé už bylo problémové, tahala jsem těžké nákupy do třetího patra bez výtahu, kolikrát ještě v druhé ruce 13ti kilového syna (možná měl i víc, teď už si nevybavuju), protože se mu prostě nechtělo šlapat nahoru.. Přítele ani nenapadlo mi s něčím pomoct.. Asi ve 13. týdnu jsem začala krvácet, měla přikázáno ležet, nezvedat těžké věci, jenže to jaksi nešlo.. Žili jsme tehdy u tchýně, která taky moc pochopení neměla - upřímně všichni by tehdy byli radši, kdybych prostě potratila.. Takže neustále buzerovala, jak to, že není vytáhnuté nádobí z myčky, jak to, že jsem neuvařila (měla jsem k tomu nízký tlak, stát dýl než pár minut mi dělalo dost problémy), jak to, že není uklizený, jak to, že tam Jaroušek řve, proč se mu nevěnuju apod.. Takže jsem prostě fungovala dál tak, jako dřív, jen jsem se snažila tahat míň těžký věci, synovi jsem dokola vysvětlovala, že prostě musí chodit po schodech sám, nakupovala jsem několikrát denně, abych neměla tak těžký nákup.. Sem tam se objevilo krvácení až do 30. týdne... Mimčo bylo naštěstí v pořádku, nakonec jsem ještě přenášela.. Ale s ochotou těch nejbližších jsem se nesetkala ani při jednom těhotenství, naopak jsem si vyslechla spoustu nadávek, ale to už by patřilo jinam.. Takže s taháním těžkých věcí fakt opatrně...