Re: Manžel je pro mě koulí na noze

Coffeto, já si myslím, že i když se v nějakém životním období necítíme se svým protějškem nejkomfortněji, máme důvod, proč s ním jsme. Myslím, že do svého života přitahujeme přesně ty lidi, které potřebujeme. Ke svému růstu, poznání sebe sama.
Někdy se zlobíme, brečíme, chceme toho nechat, máme toho dost. Někdy skutečně ano, není potřeba snášet všechno, máme volbu, zda dotyčného do života pustíme, a jak dlouho ho v něm ponecháme. Každý máme svůj bod zlomu. To, co píšeš ty, ten bod zlomu není. Je to únava materiálu, kterým jsme si prošli či procházíme kde kdo, nepřijmutí toho, co je jaké je, žádáme od druhých, aby naplňovali naše potřeby a někdy si neuvědomujeme, že od toho tu druzí nejsou.
Dva se mají rozšiřovat, ne doplňovat. Být spolu z chtění, ne potřeby. Je potřeba se to učit, občas člověk přijme optiku někoho jiného a zaváhá, zda jeho život je ten "správný". Líbí se mu na pohled jiný vztah, a vnikne u něj jakýsi diskomfort, že on to tak nemá, tudíž s jeho vztahem je něco špatně, a nejšpatnější bude jistě protějšek.
Vy jste dva, takový jací jste, zvolili jste si jeden druhého, protože vzájemně pro druhého máte nějaké obohacení. Nehledej naplnění svých potřeb u něj, to je na tobě.
Nejsi v holywoodském filmu ani v příručce, nemůžeš žádat od slona, aby se tiše proletěl po místnosti. Slon bude vždy dupat, pták létat. Z tygra nebude mazlík a z kolouška predátor. Nežádej to po něm, bude to frustrovat jeho i tebe.
Hledej cestu pro vás, přijmi své místo ve vztahu, nevnucuj jemu místo, kam nepatří.
Též se to učím, byť já jsem v jiném bodě...
Existuje spousta krásných bot, ale ty musíš zvolit takové, které jsou pohodlné pro tebe. Můžeš být tahoun, můžeš být emocionální podpora