Re: Markét,

Hroudo, já to asi nedokážu pořádně zformulovat, je to koncept, který mě hodně zaujal, sedí mi i s věcmi, které jsem potkala už předtím, ale ono je hodně těžké si ho rozžvýkat tak, aby ho člověk zaintegroval, povedlo se mi to trochu dejme tomu do mé vlastní situace, ale nedokážu to napsat dost obecně tak jako ona, aby to nevyznělo blbě.

Rozhodně nejde, jak tu někdo psal, o nějaké oprašování mužíčka. A ano, řekla bych, že vychází víceméně z představy, že muž je garantem bezpečí rodiny a žena garantem rodinnného komfortu, toho, že se v rodině cítí všichni dobře. A pokud se chce cítit dobře ona, je na ní udělat ten aktivní krok. Takže když si třeba vezme deprivanta - syna despotické matky, tak nebude s matkou bojovat, nebude ho v tom nechávat plácat, ale prostě mu tu matku emocionálně nahradí do té doby, než se dokáže od ní odpoutat a dospět.

Ona třeba říkala takový zajímavý postřeh. Když se dva dají dohromady, odpoutávají se od svých matek, protože si vzájemně dávají nejen teda milostnou stránku věci, ale i tu mateřskou náruč, neerotické doteky, hry, tulení. Když se do vztahu narodí děti, tak žena vlastně tohle přenáší na ně a muž je tak v podstatě podruhé zbavený mateřské náruče. Takže ona tvrdí, že pro emocionálně naplněný vztah je třeba stejně často provozovat neerotické tulení, sdílení jako sex, musí to být vyvážené. A klidně naplánovaně.

Zní to jako slovo do pranice, ale zkusila jsem to a dost se toho zlepšilo, z mužovy i mojí strany. Léta mě příšerně štvalo, že jsem to já, kdo začíná s doteky, objetím obého typu, přišlo mi to nefér, nespravedlivé. No a když jsem to přijala jako svou roli v rodině, osvobodila jsem muže od "povinnosti začínat", tak jednak se začíná radostněji mně a jednak se stal aktivnějším i on.

Nevím, jestli jsem byla dost srozumitelná, nejsem psycholog, povedlo se mi to napsat spáš osobně ...