Re: Manžel je pro mě koulí na noze

Cofeto, ono je to asi tak...když budeš mít třeba na začátku vztahu zajištěné relativně jisté na místní podmínky slušně placené místo, tak ti bude stačit, že chlap je hodný, že doma pomáhá...jenže pak už třeba ty takové místo mít nebudeš, a najednou vystoupí pro tebe do popředí, že je sice hezký, když ti chlap utře nádobí, ale že najednou toužíš po dravci, co by dokázal víc zabojovat a umožnil ti třeba oddechový čas, než se zase vzchopíš a najdeš si místo a budou příjmy.


Nebo jste bezdětní, všechno se ti zdá ok, jenže pak si pořídíte děti a tobě se to v hlavě úplně přešaltuje - priority - najednou bys ráda byla nějakou dobu po md ještě ženou v domácnosti, věnovala se rodině...ale nemůžeš, protože mužovo příjem nedostačuje, nebo to není na velké rozhazování.
A zase - najednou se ti už muž kuchynka nezdá tak výhodný, protože ty ses změnila, přeskupily se ti priority...tohle je prostě těžký.

To, co ocenujeme v jednom období života, nemusí být tak pořád.

Ale tu psychickou oporu jsi asi neměla nikdy, to je těžký...každý by měl mít někoho, u koho se může vypovídat sám. Američani si na to platí terapeuty, u nás na to musí stačit svépomocná pomoc blízkých.