Re: Rodiče jsou daleko - vliv na partnerský vztah

No hlavně u nás zlepšuje vztahy v rodině - 15 km byla tragédie, rodiče měli pocit, že u nich musím být denně, jinak jsem byla zlá a nevděčná dcera, manžel je za to nesnášel. Měla jsem neustálé výčitky, že se dost nevěnuji ani manželovi, ani rodičům

80 km - vzdálenost z bodu A do bodu B je naprosto jiná, než z bodu B do bodu A. Neustálé výčitky, že za nimi nejezdíme, argument, že mohou přijet za námi "To víš, k vám je to daleko" Vyčítavé telefonáty, bylo mi z toho soustavně zle.

520 km, jiná země - uf, byli rádi, že když jsme v ČR, alespoň se můžou zastavit.
Co se týká pomoci manžela - stále stejná - žádná. Do nemocnice s dítětem jdu sama, škemrám, aby tam nechali i mimčo, abych tam mohla být přes noc, manžel má firemní akci.
Výčitky manžela, že nevydělávám (jsem na mateřské), ignoruji, máme věčně nemocné děti a kdo by hlídal, když je pošlou pryč ze školky/jeslí (manžel chůvy neuznává)

150 km opět ČR - manžel začal pomáhat!!! Vozí děti do školky (abych mohla jet velmi brzo do práce a stihnout pak školku) všiml si, že máme rodinu, ano ty dvě děti jsou naše. Občas o víkendu pomůže s úklidem, opravdu. Rodiče - v nouzi nejvyšší - plánovaná akce v práci, pozveme, aby pohlídali, přijedou celí natěšení, že vidí vnoučata.

Pokud je tedy u jednoho z partnerů silná závislost na rodičích (u nás to byla moje) doporučuji se odstěhovat. Že by kvůli tomu byl někdo zodpovědnější a víc pomáhal, s tím bych nepočítala.