Re: Rodiče jsou daleko - vliv na partnerský vztah

Bydlíme od obou rodičů 300 km. Musím říct, že byť docela často smutním a na Facebooku povídám se spolužáky a nejednou uroním slzu, že se mi stýská po "rodných" kamarádech a spolužácích, nebo mě překvapí, že ten či onen už má dítě... nebo je mi smutno po mé rodině, tak si moc dobře uvědomuju, že bydlet blíž k našim maminkám, tak možná jsme už rozvedení a nebo se hádáme denně... Tchýně když sem přijedou párkrát za rok, tak nám úplně obrátí rodinný chod; snaží se nás ovlivňovat, abysme se chovali a vychovávali děti podle nich... opravdu se nám uleví když obě odjedou domů
Taky je pravda, že v péči o děti se musíme s mužem doplňovat. Když nejsem k mání, musí být k mání muž; střídáme se v odvádění do školy, na kroužky... nešlo to jinak. Manžel se naučil prát, žehlit, vařit, uklízet... když jsem ležela na riziku týdny, musel doma fungovat jako otec i matka zároveň- o to víc začal oceňovat to, co všechno já doma dělám
Oproti tomu kamarádka, která se nyní rozvádí říká, že největší vinu na jejich rozvodu má její tchýně. Bydlela vedle nich a do všeho jim mluvila (on coby jedináček poslouchal); když ona chtěla mužovi ukázat, že se opravdu doma nenudí a proto nestíhá úplně vše, tak poslala muže s dětmi samotné na hory a myslíte, že tam jel sám? Nikoliv, tchýňka jela s ním... a takhle to prý bylo kdykoliv měl být s dětmi on sám - prostě děti šoupl ke svojí mamince...
Pokud jsou rodiče rozumný a chápou dobře "odejde za svým/svou mužem/ženou..." tak nemusí bydlet daleko, ale takových znám strašně málo