Všechno má nějaký vliv, není možné si myslet, že žijeme ve vzduchoprázdnu a jsme imunní vůči vlivům okolí... otázku vždy je, jak ty vlivy jsou silné, jak moc velkou sílu jim subjektivně přisuzujeme, a jak jsme odolní.
My máme prarodiče 300km a 400km a vidíme se tak 5x ročně, takže je zřejmé, že děti nikdy nehlídají, a do vztahu nám nijak nezasahují. Spoléháme se s manželem sami na sebe, když bylo potřeba hlídat, využíval jsem služeb slečny na hlídání, či hlídání v mateřském centru.
K doktorům nechodím, výjimečně, není třeba - ťuk ťuk.
K zakladatelčině tématu bych ještě dodala, že na každou záležitost se dá dívat různými úhly pohledu a volíme ten, který nejlépe vyjadřuje NE realitu, ale naše pocity vůči dotyčnému. Takže kdyby to byla milovaná babička a milovaný manžel, volila by jsi možná slova typu "jsem ráda, že je dítě tak často s babičkou, mají se rádi, a manžel si odpočine", jelikož jste ve sporu, volíš úhel pohledu "je nezodpovědný a děcko odkládá k tchyni".
Myslím, že je jedno, jak situaci muž řeší, pokud je to dítěti ku prospěchu... taky bych měla hlídat dítě celodenně po celé 3 roky, co mi štědrý stát vyplácí rodičák, a já hanebná ho dám občas za úplatu pohlídat nějaké instituci. Mít mámu, klidně dám dítě často k ní, při dobrých vztazích...
Pokud jsou prarodiče montující se, je lépe je mít co nejdále. U některých lidí ale ani vzdálenost nepomůže
