Re: Nechci přijít o dcerku

Brusinko ono že dítě samo přijde není až tak úplně vždy samozřejmé. Zvláště pokud matka dítěte nic pro to, aby dítě o otci vědělo i to dobré, neudělá. Děti si navyknou na nějaký styl života a pokud funguje k jejich spokojenosti, pak nemají potřebu z něho vypadávat a být s otcem, když k němu nemyjí vytvořený nějaký slušný vztah.
Příklad: dítě od mala ( cca 7 let) proti otci očkováno, otec označován pouze za toho, kdo má platit, dnes dítě dospělé, otce nesnáší, nevídá se s ním ( v podstatě od mala s ním nebylo - syndrom zavrženého rodiče), má mu velmi za zlé , že si pořídil novou rodinu ( bude méně dědit)
příklad 2: dítě k otci ( od cca 5 let) pravidelně jezdilo, rovněžtak k jeho části rodiny, v době puberty nemělo dítě moc zájem tam jezdit, mělo svůj program , s otcem nic moc porozumění. Matka přesto dítě k otci vedla s tím, že jednou je to otec, tak jeď. Dnes dítě dospělé, s otcem vcelku slušný vztah.
Příklad 3. dítě od malička s matkou, otec nic moc zájem , pokud by matka netrvala na tom, že ptec si dítě má dítě brát alespoň na to málo, pak dítě sice bude vědět, že má otce, který je vcelku ok, jen má jiný život než rodinu, ale vztah si k němu nebude moci udělat žádný, protože ho nepozná v běžných situacích, těžko pak za ním jednou půjde, proč?

Podotýkám, že všichni ti otcové, o terých píšu jsou vcelku normální, žádní psychopati nebo něco takového. Jen pokud prostě nefunguje na jednom konci zájem ze strany otce a na druhém rozumný postoj matky , pak z toho to dítě zákonitě vyjde poškozené