Re: Vztah - štěstí postavené na neštěstí jiných

já myslím, že nové vztahy se většinou nestaví na neštěstí jiných - tedy partnerů z předchozích vztahů - ale na úplně jiných hodnotách. nechci obhajovat všechny co opustí rodinu, ale představ si, jak to ve vztazích normálně chodí: dva lidi spolu choděj, pak jeden potká někoho jinýho a rozejdou se. takhle to funguje celkem běžně, až do doby, než se ten člověk s někým usadí. nikomu nepřijde divný, že maruška chodila s pepíkem a rozešli se. když jsou dva lidi v manželství a nemají děti, tak každej mnohem víc přemýšli nad tím, jestli kvůli někomu jinýmu se má rozvádět, ale pokud to za to stojí, teda ten nový člověk, tak se rozvedou a společnost to toleruje. ale když máš s někým děti, tak to neznamená, že nemůžeš potkat jiného partnera se kterým si budeš líp rozumět. nebo že si nepřestaneš rozumět s tím současným. děti nikdy nejsou zárukou na vztah a snad málokdo chce opouštět zbytečně rodinu. jenže když je ti 35 let a potkáš někoho, kdo naprosto předčí člověka, se kterým žiješ, i když je to rodič tvých dětí, tak se nemůžeš obětovat jen pro rodinu a žít dalších 50 let s člověkem, se kterým žít nechceš a vlastní štěstí zahodit. partnerství prostě zůstává partnerstvím i v případě, že mají ty lidi spolu děti a partnerství se prostě může z různých důvodů rozpadnout. nemůžeš si myslet, že někdo má radost z toho, že opustí manželku a děti kvůli milence, tu si vezme a má s ní děti a ze zábavy ji za několik dalších let opustí. zkrátka lidi (myslím normální lidi) hledají partnery a stává se, že najdeš toho pravého (nebo lepšího, více vyhovujícího) až když jednoho už doma máš.