Re: Vztah - štěstí postavené na neštěstí jiných

Mluvíš mi z duše. Ještě bych dodala, že manželství je slib, který si dáváme navzájem, což při nezávazném chození není. Alespoň já jsem to takhle cítila (a byla jsem na dnešní poměry fakt mladá, vdávala jsem se ve 22letech). Pro mě byl celý ten akt, při kterém jsme si slíbili snášet spolu dobré i zlé, hrozně důležitý mezník, závazek do budoucnosti, přijetí zodpovědnosti. A nebylo to vždycky všechno lehké, taky jsme si prošli různými krizemi, ale nikdy by mě nenapadlo prostě jít si za štěstím jinam. A jsem velmi vděčná svému muži, že ani on to neudělal.
I po těch letech si stále děláme drobné radosti, nasloucháme jeden druhému, můj muž mi říká, že se mu líbím, že jsem hezká ženská a že je rád, že mě má zrovna on. Nejsou to jenom lichotky. Taky se často škádlíváme a dobíráme si jeden druhého, a děláme šprťouchlata, hrajeme spolu různé hry, nasloucháme našim dětem a učíme se od nich. Rozhodně nemám vůbec pocit, že bych byla o něco ošizená, když nemám zkušenost s více partnery, naopak.
A je pro mě velmi cenné, když náš syn řekne, že on rozhodně ve volném vztahu žít nechce. I pro něj má partnerství a rodičovství stejně "nudný" význam, přestože je o generaci mladší.