Re: Vztah - štěstí postavené na neštěstí jiných

To máš určitě pravdu, člověk by si měl pořádně rozmyslet než si někoho vezme a bude s ním mít děti. problém je v tom, že ne každý si to pořádně rozmyslí, někdo si třeba není úplně jistý a stejně složí slib, někdo je hrozně zamilovaný a v tu chvíli opravdu chce s tím druhým sdílet život atd., ale pozdě jim dojde, že udělali chybu nebo že ten, koho si brali, už není ten stejný člověk, že se změnil tak, že s ním už být nechtějí nebo se sami změnili, prostě těch situací je hodně. já neříkám, že by každý měl myslet v první řadě na sebe a zříkat se zodpovědnosti, kterou na sebe vzal, neříkám, že je správné při první krizi zdrhnout. ale někdy se vztah dostane do fáze, kdy už to dál nejde nebo se třeba potkají dva lidé pro sebe praví až pozdě, co já vím, nezažila jsem to, ale věřím, že stát se to může. a když se prostě dva rozejdou, tak to neznamená, že jejich další vztah je postavený na neštěstí. jasně, taky mi připadá, že těch rozvodů je dost, že lidi místo aby řešili krize a snažili se je přestát nebo se přizpůsobit různým situacím, tak se radši seberou a využijou v dnešní době tak dostupného rozvodu. ale já jsem psala o lidech, kteří se snažili a bylo to k ničemu, že si fakt nemyslím, že jejich další vztah stojí na neštěstí. taky to trochu vidím z pohledu dítěte dvou lidí, u kterých jsem si kolikrát říkala, proč se nerozvedou, že by byl doma konečně klid. a rozhodně u nás nikdy nelítaly facky ani nebyl křik, ale to, jak nenávistně spolu mluví manželé prožívající krizi, to mi drásalo nervy a byla bych radši, aby to zabalili. no nerozvedli se, ale stejně se občas divím. a přitom když se brali, určitě mysleli slib na celý život a určitě měli ideály a byli zamilovaní. já vím, že krize by se měly překonávat, ale co je moc, to je moc.