Re: Nevěra manžela - nikdy bych to nečekala

Ahoj bally, u nás taky oba vztahy souvisely s prací, ale s dotyčnýma se běžně nesetkává (snad), u nás muž moc rozpolceně nevypadá, teď spíš naopak, ale nějak to sedá na mě. Já o něm byla přesvědčená, že je zosobněná poctivost a rodina je pro něj na prvním místě(nechápu jak jsme mohla být tak naivní ), ostatně na jiné působí podobně a tak se srovnávám s tím, že až takového ideála doma nemám. I díky té představě jsem byla ochotna lecos překousnout z jeho strany. Teď je to jinak, říká, že by bez nás už nedokázal být šťastný, miluje mě, chce o mě bojovat dokud mu dám šanci, během těch téměř 18 let jsem od něj tak silná slova neslyšela a dala bych za ně v určitých chvílích cokoli, teď je to tu, ale je s tím spojená ta pitomá bolest a nedůvěra. Říkám si vztekle, než to prožívat znovu, tak ať radši jde (jen pro sebe), ale vím, že rodinu jakou máme těď už dětem nikdy s nikým jiným nevytvořím (děti se cítí šťastné), kus života jsme spolu odžili a když se dívám na páry kolem, zdá se mi, že jsme celkem obstávali. Taky nejsem ideální a přijdou zase problémy, jako všude a pokud by to pro něj byla vhodná záminka pro další nevěru, tak si říkám, ať to udělá raději dřív, dokud jsem mladá. Prostě schizofrenie. Nevím, jestli by mi teď pomohl nějaký psycholog, už to ale není ten akutní stav a jedná se o životní rozhodnutí, za které si ponesu zodpovědnost stejně jen já sama, hlavně se neunáhlit.