Re: Nevěra manžela - nikdy bych to nečekala

Přečetla jsem si vaše příspěvky o nevěře, je to všude snad stejné. Mně manžel (bývalý) podváděl rok a půl, o nevěrách jsem se dozvěděla měsíc poté, co jsem se s druhým synem vrátila z porodnice. Byl to fakt šok. Do té doby jsem si myslela, že fungujeme tak nějak normálně. Jenže můj bývalý nemohl přenést přes srdce (on je jedináček), že se kolem něj netočí svět, starší syn (tehdy tříletý)měl velké zdravotní problémy, takže jsem jsem mu musela věnovat více péče než jiné maminy zdravým dětem. A do toho druhé dítě, bývalý mi řekl, že mu chybí sex a že zase minimálně rok "se mnou nic nebude", když budu v noci kojit a přes den s dětma, prostě sobec největší. Já jsem rodinu rozbít nechtěla, ale když jsem si tak uvědomovala, jak se k nám vlastně chová, řekla jsem si, že to zvládnem i bez něj. On býval totiž od rána do večera v práci a o víkendech také, teda dneska už vím, že mi lhal, že musí o víkendech do práce. Jezdil si užívat. Jenom chci napsat, že já jsem mu nikdy nic nezakazovala, mohl chodit do hospůdky za kámošema nebo kam chtěl ve volném čase, vždycky jsme říkali - že se toho druhého neptáme, že oznamujeme - v tomhle jsme si skvěle rozumněli, neomezovali jsme jeden druhého, nežárlili na sebe. Neměl si na co stěžovat, já jsem vařila teplé večeře, starala se o domácnost, vyřizovala za něj spoustu věcí, když "musel" být pořád v práci, věřila jsem mu - o to horší je potom to zjištění, že vás manžel dokáže takhle klamat a zradit - důvěra je pryč.
Nejdříve mi řekl, že s těma nevěrama přestane, ale když jsem mu řekla, že musí změnit své chování, že se musí doma víc zapojit, že kolem dvou dětí je fakt dost práce, navíc se starším synem to bylo kvůli nemoci náročnější, tak se asi toho zalekl, že by mu skončilo to jeho pohodlí. Byl zvyklý večery a někdy i noci prosedět u počítače. Tak po 14 dnech řekl, že chce být s ní, že ho nebaví rodinný život, že chce být svobodný a užívat si.
Bylo to strašné období, jsme už dva roky od sebe, ale pořád to bolí. Cítím to i jako velkou nespravedlnost, udělal si dvě děti, ale vybral si zase svobodný život a všechno to hodil na mě. Miluju svoje děti, jsem ráda, že je mám, ale být s nima sama, je to opravdu těžké. Myslím, že tohle se odpustit nedá, protože jenom proto, že přemýšlí "trenkama", změnil život nám všem. Svým dětem samozřejmě k horšímu, protože já jim nemůžu zaručit takový životní standard, který by měli v úplné rodině. A to mě nejvíc mrzí. Odnesly to nejvíc děti. Možná jejich táta jednou přijde na to, že udělal chybu, ale ty roky už jim nikdo nevrátí.
Obdivuju ty ženy, které dokázaly svým mužům nevěru odpustit a vzaly ho zpátky, já si myslím, že bych to nedokázala. Už bych mu nemohla věřit, už vím, jak se dokáže chovat i při první krizi, raději uteče. Ale v životě se přece můžou stát i horší věci - nemoci, dluhy apod.- to by zase utekl? To zklamání je tak velké, že si myslím, že slepovat něco, co se jednout rozbilo, nemá smysl.