Re: pomoc se spaním u dítěte

Simčo, taky doporučuju být tam tedy s ním.
Mám to podobné, dcerka je jen o maličko starší a vždy večer usíná pouze v mé přítomnosti, taky nemusím vůbec nic říkat, jen tam být. Někdy si sama řekne, že chce pohádku, buď krtečka (toho umím zpaměti), a nebo číst z knížky třeba medv.Pú. Naprosto přesně si řekne co chce, někdy se i ujišťuje "...a budeš se mnou tady?" Tenhle komfort jistoty jí klidně dopřávám, je to chvilka a spinká. A to podotýkám, že od narození měla obrovské problémy s usínáním, než jsem si našla cestu, která jí vyhovovala, bylo to utrpení a prořvaných večerů... ona řvala jak tur a já brečela a nevěděla si rady. Nakonec se naučila usínat, ale takto v mé přítomnosti. Zato spinká krásně celou noc.
Kupodivu odpolední spaní má úplně jinak... to mě sama posílá pryč, ale zase to má svůj rituál, má "své" odpolední pyžamko na spinkání (jak je špinavé nevyprané a dávám ji něco jiného, tak to začne řešit, sice už se smířila s tím, že někdy dostane něco jiného na spaní, ale jednoznačně upřednostňuje to jedno určité), dostane trošku čajíčku a pár piškotů do misky, pusu, dobrou noc, a jdu pryč. Vpohodě usne a spí. Ale večer to takto prostě nefunguje.
Ono když to tak zvážím, tak celkově má takové určité rituály, kterých se nechce vzdát... a jde třeba jen o konkrétní věci, které má k určitému účelu. Ne jen rituální činnosti,ale věci (třeba to pyžamo).
Rozhodně bych nenechala dítě takto plakat, křičet a hysterčit. Ta naše taky někdy jako by zázrakem něco začla dělat sama a úplně jinak, ale pak sezas vrátila do starých kolejí. Myslím, že právě Ti malý dal najevo, že ještě není dost zralý pro takovou samostatnost. Dopřála bych mu tu jistotu Tvojí přítomnosti.