Re: Problém se spaním u 21m dítěte

Mono, přesně takto.
Taky jsem ráda, že mi malá dává najevo, že mě potřebuje. A jak píšeš, ono se to zůročí, jednak si myslím, že ten vztah, který se vybuduje, je nenahraditelný, a jednak jsem přesvědčena o tom, že pro budoucí sebevědomí dítěte je to důležité. A taky... 21 měsíční dítě mi teda nepřipadá vůbec tak stráááášně veliké, aby muselo spát už samo.
Když ono se dnes opravdu na mnoha místech píše o vedení k samostatnosti, už v porodnici nás varovali, nenoste ty děti pořád, nechovejte, nebo budete otroky a budete chovat pořád... ale nebudem. Taky se píše o "mamáncích" a jak si matky fixují děti jen na sebe... no já tedy u své holčičky vidím, jak klidně zůstane na hřišti s jinou maminkou (kamarádkou), když si potřebuji rychle odskočit domů třeba pro pití nebo mikinu... A to mi ji nikdo běžně nehlídá, babička jaksi byť přímo v době babičkovsky nefunguje, nemá k ní takový vztah (ale to je věc úplně jiná), každopádně je malá věčně se mnou, ale přesto se nebojí zůstat s někým druhým, koho zná jen z toho hřiště.
Ale usínat chce večer se mnou. Přes den ji klidně může poslat do ložnice tatínek. Večer ne.