Re: Problém se spaním u 21m dítěte

Simčo, přijde mi docela nebezpečné (neber to osobně, cítím to tak dlouho), jak se stále traduje ten výchovný mýtus, že děti musejí být samotné, musejí spát samotné, musejí usínat samotné, jinak je to výchovné selhání rodičů, hlavně matky.
Kupa stresovaných matek, ještě více stresovaných dětí, pláče, později noční děsy, můry, časté buzení, neklid... stojí to za to?
Věřím, že existují děti, kterým nepřítomnost rodičů vyhovuje, nebo jsou zvyklé usínat samotné, mají flegmatickou povahu, či cokoliv jiného.

Zkus se na to podívat jinak... tvé dítě tě má rádo a chce usínat s tebou (nebo tatínkem). To je fajn, ne? Mě nepřijde fajn, když to dítě nechce... chápej, tohle je divná společnost. Když žena napíše, že raději spí sama než se svým chlapem, 90% odpovědí bude o tom, že si to mají vyřešit, že mají problém. Matka je pro dítě BLIŽŠÍ člověk, než jsou partneři pro sebe, ono nikoho jiného nemá, navíc dítě je malé, my dospělí, a taky rádi usínáme s někým (ne všichni, já patřím mezi ty, co se těší, až budou mít postel zas jednou jen pro sebe
To, že tě dítě chce blízko sebe, není tvé selhání. To je dobrý vztah.
Vyhov mu, je malý, jednou se ti to zůročí.
MOje starší děti spí samotné v pokoji, ale dodnes jsou rádi, když můžou spát u mě - domluvili jsme se, že vždy v pátek budou spát u mě v posteli - je jim 4,5 a 7.
Spali u mě do 3 let, mladší 2,5 letá dcera spí se mnou v posteli stále. Neznám už noční buzení, můry, děsy, usínají v klidu a bez breku (jen po narození mladšího sourozence vyžadují noční domazlení

Dělej, jak cítíš... dokud brečíš, když necháváš dítě vybrečet, je to ještě dobré. Až budeš otupělá, či to budeš považovat za správné, asi bych na tebe ani nereagovala